Dějiny společnosti

Idea rozpracování komplexu a první pokus její uskutečnění patří p. A.A. Marincovi, který jesště nebyl jist, že se dá uskutečnit tento projekt. První pokus uvést do života tento komplex byl udělán v r. 1986 pro získání radiolokačního obrazu slábo viditelných objektů. 

Komples se skládal z:
- přijímače (stroboskopický oscilograf S9-9), jeho pás činil 0-18 GHz
- přijímače (poprvé byl vyzkoušen generátor na základě nové technologie diodů se sběračem náboje)
- anten (P6-23)
- sysému pro sběr a zpracování informací (PC SM-4).
 
Celková plocha, kterou obsazoval měřící komplex, činil příbližně 300m2. Tuto plochu je bylo nutno značně zmenšit. Právě s tímto cílem p. V.B. Boltincev začal s vybudováním nového komplexu. První výsledky dostal na RS-CHT. Číslicová obrazovka s tekutými kristaly neumožňovala získat adekvatní zobrazení získaného signálu. V.B. Boltincev převedl architekturu RS-CHT do režimu EGA, což vyvolávalo určité komplikovanosti.
 
První zkoušky komplexu se provádely v květnu až červnu r. 1991 na ložiské zlaté rudy Bokovoje za účasti vedoucího geofyzickém úseku Glavalmaz-Jakutzoloto p. M.T. Panarina. Výsledky těchto zkoušek ukázaly dobré možnosti komplexu při vyhledávání nerostů a minerálů, zejména se podařilo s určitou jistotou “vybít” hranice vrstvy obsahující zlatou rudu v povrchových dolech na hloubce 65m až 80m. Od r. 1992 se do prací připojil p. V.N. Iljachin, s jeho pomocí byl rozpracován nový systém podpovrchových struktur.
 
Dalším objektem kde se průmyslovými cíly byl použit komplex, je hydrotechnický důl Západosibířského hutního podniku ve městě Novokuzněcku. Během prací, které se vykonávaly s r. 1993 až 1994, byly splněny další úkoly: byla upřesněna inženýrsko-litologická konstrukce hydraulického objektu, určeny místa existujícího a úseky případné drenáže odpadních vod v kostře hráze, poprvé bylo získano objemové zobrazení této stavby.
 
Výše uvedené práce vyžadovaly vytvoření nového typu anten: strunné elektrické anteny byly vyměněny za mikropásmové elektrické anteny s přenosem do antenové ústředny Čebaševského odpovídajícího zařízení. Takový postup byl odůvodněn novým řešením klíčového problému elektrodynamiky. S tím cílem bylo nálezeno nenulové řešení rovnice Maxwella, což umožnilo aplikaci integrální diferenční rovnice Foka. Zůstávalo jen určit směr přenosu podle frekvenci. Třeba bylo vyzkoušet anteny, které byly provedeny při prosvěcování metra ve městě Sankt-Petěrburgu na tunelovém úseku mezi stanicemi Lesnaja a Ploščaď Mužestva během třech let. Získané výsledky umožnily vytvořit nové anteny určené především pro sondování prostoru na úsecích tunelů s provedením z litinových a železobetonových bloků. Nový typ anten byl prakticky aplikován: а) při výstavbě Severo-mujského tunelu na Bajkalsko-amurské magistráli, především na nejkomplikovanějším úseku o délce prorazu 160 metrů; b) při  pátracích prácích během výstavby Macestinského tunelu na úseku zaobcházení města Soči v Krasnodarském kraji.
 
Systém sběru a zpracování informací byl také zásadně změněn.
 
Podařilo se aplikovat rovnici Vinera-Hopfa při získání pulzních vlastností pokrývající vrstvy (čas relaxace nábojů, jejich koncentraci, vodivost, dielektrickou propustnost). Tohle ukazuje na zásadní možnost určení hustoty látky pomocí konstanty Vebera pro žvou a neživou přírodu. V současné době existují dva režimy sběru a zpracování údajů:
 
1. Klasický.
Měření se vykonávají v budě bez přestávky, informace se zpracovává úplně podle schémy řešení rovnic Maxwewella podle metody Vinera-Hopfa.
 
2. Dynamický.
Měření se vykonávají s pravidelní přestávkou maximálně 0,5 s. Informace se zpracovávají podle schémy, kterou nabídl Gabor, resp. aplikují se stejné rovnice Maxwella pro jednotlivé případy.
 
Přesnější výsledky dává klasický režim sběru a zpracování údajů. A je základním. Pro sběr expresních informací se může aplikovat dynamický režim.
Potřeba klasického režimu existuje při výzkumu úseků před přední části štoly pro stávající zařízení minerální težby, při geologickém výzkumu struktury koryt řek a usazenin na dnu vodních nádrí z povrchu vody, t.j. když se vyžaduje vysoká informační přesnost a je dost času na zpracování získaných výsledků.
Dynamický režim má své výhody při výzkumu silničních povrchů, při pátracích pracích na úsecích podzemních komunikací.
V současnosné době se při zpracování získaných údajů aktivně používá Internet, který zabezpečuje operativní přenos výsledků měření do centru zpracování údajů a také operativní návrat pracovní inženýrsko-geologické informace do vyšetřeného objektu.